Tak jsme se ve středu 23. července vydali s partou 13 dětí do prostor
Malého světa techniky – U6 Dolní Vítkovice.
Cesta začala trochu dobrodružně, v Albrechticích z důvodu výluky zůstal
osobní vlak stát více jak 17 minut a nám tím ujel přestup v Ostravě-
Kunčicích. Tak jsme jeli až do Ostravy-Svinova a tam nám průvodčí poradila,
abychom přestoupili na vlak z letiště Mošnov, který končí v Ostravě-Středu.
Pak už ale výprava probíhala standartně s úsměvem. Na vlakové stanici
Ostrava-Střed nás čekal Tomáš M. s bráškou Honzíkem a my mohli vykročit
po Jantarové stezce k U6.
Sranda pokračovala při nákupu vstupenek, při níž se prokázalo, že jsem
osobou naprosto antitechnickou, které nerozumí terminálu a bankovní
kartě. Ještě, že tam byl Tomáš a starší z brášků Pavlátových, pomohli zadat
údaje do platebního terminálu. No jo, technika. No, další malér čekal u
vstupního čidla, nechtělo nám to načíst kody na vstupenkách, pomohl nám
až jeden z mladých pracovníků na U6, který si z dálky všimnul, že se tam
nějak plácáme u vchodu a nejde nám to.
Hurá, už jsme stoupali po schodech nahoru do prostor bývalé závodní
haly ve Vítkovicích a to bylo pokoukáníčko. Udělali nové disciplíny, přidali
nové stroje, na kterých si děti mohly vyzkoušet mnohé fyzikální jevy.
Objevili jsme obráběcí stroj, brusku, kde si Sebastián, starší bráška
Pavlátových, vybrousil hezkou věcičku, za dozoru pracovnice U6. Vyzkoušeli
jsme páku, rozložení síly, výrobu světelné energie jízdou na kole. S pomocí
tkz. šuflery jsme proměřili délky některých hochů. Něco z kosmonautiky,
něco z nauky o světle, přenos rádiových vln, ponorka Nautilus, makety
autobusu, tramvaje, aut s možností vyzkouše si jízdu na simulátoru. No, já
pochopila, že lodníkem na řece nebudu, má lodička měla tendenci neustále
narážet na břeh.
Výprava se vydařila, smíchu bylo dostatečně.
Jana Jurčagová
You must be logged in to post a comment.